O mě

„Vracíme se, Markéta něco zapomněla,“ tak tohle slýchám skoro pořád. Navzdory tomu, že si udělám před cestou seznam, vždycky nechám něco doma. Něco důležitého. Takže potom celá výprava udělá čelem vzad a musí zpátky. Kvůli mně. Červenám se a stydím se do hloubi duše …

 

Zapomínám a nestíhám

 

Málem jsem se ale zapomněla představit. Tak tedy: má jméno je Markéta. Jsem středoškolačka, vystudovala jsem obchodní akademii. Dnes je mi 25 let a pracuji jako obchodní zástupkyně jedné nejmenované kosmetické firmy.  Co mne vlastně přivádí k tomu psát tenhle blog? Rozhodně nemám pocit, že bych byla tak chytrá, abych dokázala v něčem radit ostatním, ale jak už jsem se zmínila v úvodu, permanentně zapomínám. A ještě dodám, že vůbec nic nestíhám. Moje historky o tom, jak mi málem uletělo letadlo při služební cestě, by vydaly na román. Až budu mít někdy náladu, možná je sepíšu. Nebo respektive pár z nich dám k dobru už teď.

 

Stávám se mistryní světa v přesunu na letiště

 

Překvapivě ale zjišťuji, že s tím nestíháním a zapomínáním nejsem sama. Kupodivu existuje strašná spousta jedinců, kteří jsou stejně praštění jako já. Světe div se, je to tak. Možná by nějaký psycholog řekl, že je to nějaká nemoc, nevím. Ani bych se nedivila.  Občas si připadám, že mně ještě vůbec nepřešla puberta.  A právě lidem jako já bych chtěla trochu poradit. Stala jsem se totiž mistryní světa v tom, jak se co nejrychleji dostat na letiště, zaparkovat tam a přesunout se do letadla. Nevěříte? Dá se to stihnout za neuvěřitelně krátkou časovou dobu. Já sama jsem důkazem.

 

Nějaký průšvih zvládnu i tak

 

Patřím mezi mistry průšvihů. Upřímně řečeno se někdy divím, že mne můj šéf ještě někdy nezakousl, když mu líčím svoje odchody a odjezdy na letiště. Dělá si z toho spíš ale legraci. A fakt je, že někdy přemýšlím o tom, že budu létat všude o den dříve. Věřím ale, že při mém úžasném štěstí bych nějaký průšvih spáchala i tak….